Joannes Koehler

Na sklonku II. světové války prošlo Žacléřskem mnoho běženců. Někteří byli „bezvýznamní“, někteří byli možná známí, další se tu zastavili a jiní šli dál. Po mnohých nezůstala ani vzpomínka. Po Joannu Koehlerovi spousta krásných obrázků a obrazů, které zdobí mnohé domácnosti na Žacléřsku dodnes. Nebýt těchto uměleckých děl, podivuhodný a smutný příběh rodiny Koehlerových by zůstal jako miliony dalších pohřben pod sutinami války a prachem minulosti.

Joannes Koehler se narodil r. 1896 ve městě Küstrin na řece Odře.

Umělecké vzdělání získal na Velkovévodské vysoké škole pro výtvarné umění ve Výmaru, později integrované do Státní Bauhaus Weimar, kde také poznal svou budoucí ženu Marcellu Müller. Své nejplodnější umělecké období prožívá na cestách po Evropě, kde jej doprovází i jeho žena Marcella s dcerou Ráchel.

Přichází však 2. světová válka, která hluboce poznamená osud celé rodiny. Koehler je pro své protinacistické názory internován v táboře Les Milles u Aix-en-Provence na pobřeží Středozemního moře. Po čase nejsou ušetřeny ani Marcella s Ráchel a celá rodina je poslána do koncentračního tábora v Litvě, odkud se jim však podaří uprchnout a po zbytek války se pak skrývají u litevského sedláka.

Přichází konec 2. světové války a Koehlerovi se vydávají na cestu. Putují až na polsko-československou hranici a dostávají se do Žacléře. Několikrát se stěhují až se usadí na Vrchové.  V r. 1947 je zamítnuta jejich žádost o vystěhování do Švýcarska a Koehlerovi se ocitají na okraji společnosti. Přestože Joannes nesmí oficiálně své obrazy prodávat, malování se stává hlavním zdrojem obživy rodiny. Mnozí pamětníci vzpomínají, jak Ráchel se svou matkou Marcellou, nuzně oblečené, prodávaly obrázky po okolí. Obdivuhodné je, že Joannes nepřestával malovat ani v těžkých dobách svého života.

Na nesčetných obrazech a skicách zachytil krásná zákoutí, neobvyklé pohledy směrem ke Sněžce a Královeckému Špičáku, nálady všech ročních období. Scenérie Koehlerových děl vychází z hlubokého pochopení řádu přírody. Na mnohých jeho dílech se lidé i zvířata přirozeně pohybují v krajině, vytvářejí tichou a někdy i smutnou poezii.

Joannes Koehler umírá v chudobě 24. února 1976. O jedenáct let později jej následuje jeho žena Marcella, za další dva roky dcera Ráchel.

Výstava v žacléřském muzeu v r. 2006, věnovaná do té doby téměř neznámému Joannu Koehlerovi, probudila sběratelský zájem o jeho díla.