Knížky sdílejí s námi naši člověčinu: ‚Jdou s námi životem, vydávají o nás svědectví, stárnou s námi a umírají,“ říká spisovatelka Marie Kubátová v sedmnáctém, závěrečném příběhu vzpomínkové knihy „Haraburdí“. Nakladatelství Sláfka tak připomnělo jejích osmdesát pět let, které se naplnily v srpnu 2007. S vypravěčským kouzlem krkonošských povídaček vzpomíná na Františka Nepila a Františka Kožíka, na Adolfa Branalda, který o ní řekl: „Je to skvělá korálkářka ... a nejvíc jí sluší drobné literární útvary, které jako korálky navléká na jemnou nit své fantazie – a jimiž tak snadno a lehce umí dojmout své čtenáře.“ Ty všechny si zapsala do soukromé sbírky slušných lidí, kterou skládala, aby se jí lépe dýchalo a žilo. I dnes sbírá krásné korálky příběhů. „Pražák potřebuje k bandorám na loupačku villičku a nůž a horákov stačej persty a kulla,“ zaznamenala v Krkonoších, kde se hlásky d a l mění ve dvě ll. „Bandory na loupačku nepálej, ale pasákům u vohýnku hřejou persty,“ dodává M. Kubátová.

„Když krkonošské múzy nemlčí....“
Voňavou kytici pověstí, povídek, poutavého čtení z tvorby mnoha autorů vybral, ale i hrst vzpomínek, několik povídek a medailónky všech tvůrců napsal František Janalík. Do úvodu knihy napsal: „Ano, protože krkonošské múzy nemlčí, mohla vzniknout kniha. A ty sličné múzy nakukaly „všelijaký čertouský přitrefuňky nejen Krakonošoj“, ale našeptaly i autorům této antologie i „žertouný nekaloty“. Tak představuje čtenářům tvůrce často úsměvného počteníčka.

Autor Jiří Marhold shromáždil více než 1000 receptů ověřených praxí místních hospodyněk, od farských až po ty z nejchudších chalup. Stojí za to ochutnat Dercenou česnečku, Šeucouskou pečínku nebo Pečené kůzle s dumlíky nakyselo. Chybí vám v tomto menu dezert? Upečte si Medovec s marmeládou či Žloutkovou bábovku z farské kuchyně. Nasušili jste si ovoce? Uvařte Šprachandu nebo Muziku. Čeká vás zabijačka? Nezapomeňte na Krvavou bábu. A pokud máte kašel, připravte si víno s devětsilem nebo sirup z květů černého bezu. Když nevíte, co s kozím mlékem, vyrobte si hořčák. Tuto vzácnou krkonošskou lahůdku si objednali už roku 1502 na svatbu krále Vladislava. Krkonošská kuchařka nabízí stůl pokrmů vonících horským vzduchem, lesem, houbami a překypující laskavostí a pohostinností. Krkonošská kuchařka začala vycházet v 80. letech v časopisu Krkonoše a v r. 1991 byla poprvé vydána knižně v nakladatelství IKAR.

„Má se vědět, že se ví.“
Krajina Krkonoš se mění. Dobové fotografie přinášejí cenné informace o podobě někdejších hor. Autor knihy RNDr. Pavel Klimeš se myšlenkou vytvořit možnost porovnání dobových a současných snímků zabýval od 80 let minulého století. Většina foto dokumentů pochází z osobní sbírky. „Knihu jsem psal tři měsíce, ale podklady pro ni sbíral 30 let. Probral jsem téměř všechny ze svých 35 tisíc historických fotografií. Trutnovský fotograf Ing. Ctibor Košťál měl k dispozici 180 fotografií a prošel s nimi velkou část Krkonoš. Vybrali jsme 132 párů fotografií, které umožňují srovnání s dneškem a nejlépe vystihují hlavní krajinné prvky i jejich vývoj.“ Více než třísetstránková kniha formátu 280 x 240 mm je od 1. září 2007 k dispozici v informačních střediscích a krkonošských muzeích Správy KRNAP, v krkonošských infocentrech a knihkupectvích. Pro Správu KRNAP ji vydalo nakladatelství Veselý výlet a jistě najde své místo v knihovničce všech, kterým Krkonoše přirostly k srdci.